Nemocnice v Mariánských Lázních má své nestory, kteří pečují o zdraví lidí už půl století. Je to primář radiodiagnostického oddělení a MUDr. Zdeněk Sosnovský. Ten padesátku na jednom pracovišti oslaví za 3 měsíce. Jak se nemocnice za uplynulých 50 let měnila, prozradil v rozhovoru.
Mariánky byly vaše první místo? – Ano, po fakultě. Já jsem se totiž po gymnáziu hlásil na medicínu, ale nedostal jsem se, proto jsem nastoupil jako laborant a na vysokou školu jsem se dostal až později. No, a přesně v den okupace jsem přišel sem.
– Jak tehdy vypadala nemocnice? – Poměrně dobře. Chyběly sice dva doktoři, ale během doby se počet doplnil a v roce 1966 – 1967 přišli vlastně všichni dětští lékaři, v roce 1969 nastoupilo i dost mladých doktorů z ostatních oborů. Byla tady ale v podstatě všechna oddělení – chirurgie, interna, urologie, dětské, porodnice, všechny ambulance, ORL, oční se později přestěhovalo do Chebu. Hodně se operovalo a prakticky všechno, protože nebyla RZ na převozy. Kromě toho zde byl zkušený doktor Kropáč, který dělal krajského odborníka a nás mladší nutil k neustálému studiu. Pacienti, kteří potřebovali odborněji vybavenou nemocnici, se posílali do nadřízených zařízení a tam je bez problémů vzali. Dnes musíte vyjednávat, kde je přijmou. Oddělení se zrušila a máme pouze lůžka následné péče, kam přicházejí pacienti z nemocnic, ještě nedoléčení.
– Vy jste prošel i vyššími funkcemi? – Ano, od roku 1977 jsem dělal ředitele, musím dodat, že proti své vůli. Nechtěl jsem, ale kolegové primáři rozhodli. Za mého působení zde vzniklo resuscitační oddělení – ARO, které vedl doktor Pavel Nápravník. Ve zdravotnictví díky technice nastal ohromný pokrok, hlavně, co se týká interny, urologie. Díky endoskopii se zabránilo stovkám a stovkám operací. Já jsem chirurg, ale říkal jsem a stále říkám, že tento obor nemá příliš budoucnost. Podle mě zůstane jen plastika a úrazová chirurgie, ostatní nahradí technika.
– Jak je to se současným vybavením nemocnice? – Na tak malý špitál jsme docela záviděníhodně vybaveni, máme dokonce CT s výbornou lékařkou. Žádná čekací doba. Máme také velmi dobrou rehabilitaci, prostě myslím, že to, co jsme dokázali udržet má dobrou úroveň včetně příjemného personálu.
– Kromě výše jmenovaného postu jste byl taky primářem chirurgie? – Ano.
Tragédii naší nemocnice zahájil podle mne doktor Šmucler
Kdy podle Vás nastal „pád“ nemocnice? – Tragédii naší nemocnice zahájil podle mne doktor Šmucler a samozřejmě v tom hrály velkou roli pojišťovny. Já si myslím, že za 25 let se tu bude s velkou slávou otevírat nová nebo nově renovovaná nemocnice. Malé špitály jsou totiž nutné. My nepotřebujeme všechna oddělení, potřebujeme internu a základní chirurgii, aby se úrazy mohly ošetřit na místě a nezatěžovaly špičková pracoviště. Ovšem současnou tragédií je velký nedostatek sester. Kdysi to bylo prestižní povolání, dnes to děvčata nechtějí dělat – dlouhá studia, mizerné platy, střídavé služby. Sestry, které vyjdou ze školy, nestačí zdaleka pokrýt prázdná místa. Ono prakticky totéž je i s lékaři. Snad se ale blýská na lepší časy.
– Myslíte i zdejší nemocnici? – Mohu říct, že současný majitel se opravdu snaží postavit nemocnici na nohy, poctivě pracuje na tom, aby špitál fungoval. Ale všechno je o penězích a lidech.
(Jana Drahokoupilová)
